Kunhuta se v Modlitbách hlásí ke svým parentes, příbuzným, předkům, vyjadřuje se tím výslovně a jasně ke své vlastní přemyslovské dynastii, ke svému otci králi a svému bratru králi. Jestliže v týchž Modlitbách prosí za ochranu a inimicis visibilibus atque invisibilibus, před nepřáteli viditelnými i neviditelnými, míní těmi druhými takové démony, které nelze spatřit, a nejsou to tudíž žádní revenanti, jimž se říká také strašidla, ale spíše angeli tenebrarum, co přicházejí nikoli zvnějšku, nýbrž zevnitř, z mysli člověka jako daemonia meridiana starých pouštních Otců. Inimici invisibiles jsou její vlastní nepřátelé-démoni, nikoho jiného, jsou subjektivní, nikoli intersubjektivní a vůbec už ne objektivní. Abatyše Kunhuta tak sama za sebe poznává a uznává, že je nejenom držitelkou role, která by ji identifikovala (pak parentes a inimici visibiles), ale že má svou vlastní individualizovanou mysl, která se od její identifikační role odlišuje, je něco jiného (tak inimici invisibiles). Neprofiluje se, a tedy se neuvědomuje pouze jako jednotlivá členka skupiny-dynastie, ale i samostatně.

Externí zdroje